Bylo nebylo... Jednoho krásného dubnového dne přišlo v jedné chovatelské stanici v Ostravě na svět společně se čtyřmi dalšími sourozenci překrásné zrzavé kočičátko. Už tehdy určitě vědělo, že na něj někde čeká panička, která ho bude bezmezně zbožňovat a snese mu modré z nebe. A tak si pěkně rostlo, hrálo, jedlo a kadilo. A pak nadešel den, kdy se na něj přišla podívat jedna mladá slečna... že by to byla ona?

Člověk míní, kočky mění. Rozepisovat, jak jsem vlastně došla k rozhodnutí, že si s přítelem pořídíme kočku, jaké návštěvy jsme všechny absolvovali, co bylo všechno třeba vyřešit, pff... to by bylo na hodně dlouho... Tak to zkrátím.

Jsem prostě "cat person". Tečka. A život bez koček by mě nebavil. Beztak jsem to bez nich v Brně vydržela dlouho. Ale na novém privátě je místa dost, majitelé ani spolubydlící nemají absolutně nic proti. Takže bylo načase jednat.

Hlavně vybrat pořádného mazlíka, který se bude chtít v jednom kuse ňuňat (zrovna jako panička :o)). Vyhlídla jsem si, jelikož mám úchylku na vše, co příroda obdařila zrzavou barvou, nádherného zrzavého sibiřského kočičáka. Osud tím pak trochu zamíchal. Největším miláčkem se zdál být roztomilý balíček popelavých chlupů - kouřový Noxík! Můj budoucí společník. Ve chvíli, kdy bacnul na záda, nechal se škrabkat na bříšku, dal tak najevo, že mi důvěřuje, a po chvíli mi začal olizovat prstíky, tím zase kočky vracejí hlazení, měla jsem jasno... Tomuhle tvorečkovi zasvětím následujících 15 let svého života a budu ho milovat ještě víc, než ho kočičí mamča! :o)

 Život mu teprve začíná. Má skoro 9 týdnů. A od začátku července se spolu vydáme na dlouho cestu :o) Doufám, že nám okolnosti všeho druhu budou přát a náš vztah bude vypadat přesně, jak jsem si ho vysnila. :o) A on určitě bude!

No řekněte, jak je sladký... :o)